Vítáme Vás na žďárských stránkách,
zde se dozvíte co nového u hasičů i v naší vísce podhorské.

"Na svatého Bivoje mlha plete závoje." (13.10.)

**************************

SCHŮZKA MLADÝCH HASIČŮ

Ve čtvrtek 21. října od 17 - 18.30hodin

Vyrazíme do terénu sbírat přírodniny na podzimní tvoření.

(-lj-)

*********************************************************************

Rezignace na funkci zastupitele

Vážení sousedé a spoluobčané,

rád bych vám oznámil rozhodnutí, k němuž jsem po dlouhých úvahách dospěl, a vysvětlil vám, co mě k němu vedlo. Vzhledem k povaze věci bych rád předešel nejrůznějším fámám a tak zde uvádím veřejně svoje názory, s nimiž samozřejmě nemusíte souhlasit. Jak je napsáno výše, tyto stránky mají sloužit také k informování o tom, „co je nového v naší vísce podhorské“, proto jsem zvolil tuto cestu. Zároveň se omlouvám všem, kteří to chápou jako „zneužití“ hasičských stránek, podle mého názoru sem však patří i informace tohoto druhu.

Od našeho nastěhování do Žďáru jsem se snažil zapojit do místního společenského života a to často na úkor svého volného času a času věnovaného mé rodině a podnikání. Nyní po letech se ale od některých lidí dozvídám, jaký jsem špatný hospodář, že mám na loukách několik týdnů nesvozené balíky, že někdy posekám louky pozdě, že se neúčastním hasičských brigád (na hasičské brigády docházejí celkem pravidelně moje děti s manželkou) atd.

Vybudovat rodinné hospodářství byl můj celoživotní sen. I proto jsem tento obor vystudoval (v devadesátých letech, kdy o nějakých zemědělských dotacích nebyla vůbec žádná řeč - to pro rýpaly, co mi předhazují, že hospodařím jen kvůli dotacím). Kdybych vzal své podnikání čistě ekonomicky, tak se na nějaké hospodaření okamžitě vykašlu a budu se věnovat jen bagrům. Sedlačina je však moje srdeční záležitost a přestat s ní nehodlám.

Než jsem mnou obhospodařované pozemky zatravnil, tak zde byla byla pěstována kukuřice střídána obilím. Při každém větším dešti se z okolních pozemků valily spolu s vodou ty nejjemnější a nejúrodnější částečky humusu někam daleko pryč. Nesmyslnost intenzivní rostlinné výroby ve zdejších klimatických podmínkách pochopila po pár letech i Zefa a všechny své dosud orané pozemky zatravnila. To už ale asi všichni zapomněli. Teď se soustředí na kritiku toho, jak zde já hospodařím. Přebytečné balíky nechám po pečlivém odstranění vázací síťoviny někde na hromadě shnít. Z hlediska zachování živin a organické hmoty je to v rámci možností to nejlepší, co je možné pro pozemky udělat. Balíky na hromadě shnijí a po pár letech je ve formě zralého kompostu-humusu rozmetám na obhospodařované pozemky. Vzhledem k počtu chovaných zvířat musím mít vždy nějakou rezervu, tzn. vždy budou nějaké balíky navíc. Pro někoho by bylo z hlediska estetiky či nevím čeho lepší, kdybych nadpočetné balíky prodal někam pryč do peletkárny, odkud by se již nikdy nic na pozemky nevrátilo.

Ano, uznávám, že nestíhám vše tak, jak bych rád stíhal. Kdo si ale něco podobného nikdy nezkusil, tak je jen kritik a teoretik. Ono vybudovat funkční rodinné hospodářství byla vždy věc na několik generací a tak já to teď nemůžu sám stihnout za 10 let.

Rozhodl jsem se proto omezit svoji veřejnou aktivitu a oznamuji Vám tímto, že končím s funkcí zastupitele. Omlouvám se všem, kteří mi dali v posledních komunálních volbách svůj hlas a vložili tak ve mě důvěru, že budu zastupovat zájmy Žďáru. Moje fungování v obecním zastupitelstvu navazovalo na minulé volební období, kdy měl Žďár v sedmičlenném zastupitelstvu předtím nikdy nevídané 3 zastupitele. Nikdo z těchto zastupitelů již ale nechtěl ani kandidovat v následném volebním období (proč asi?). I já jsem po 3 letech v zastupitelstvu tímto docela vyčerpaný. Fungování obecního zastupitelstva je pro mě jakožto člověka zvyklého rychle, operativně a konstruktivně řešit problémy něco hodně těžko zkousnutelného. Když na pracovních poradách probíráte několikrát tu samou věc a pak to samé ještě jednou posloucháte na veřejném zasedání zastupitelstva, kam stejně už žádná veřejnost nechodí… Pokud mám svědomitě přečíst či prostudovat všechny schvalované věci a dokumenty, zabere to mnoho hodin času.

V zastupitelstvu mě nahradí další ze žďárské kandidátky - Pavel Lízr. Je to běžný a předem známý postup.

Věnoval jsem věcem veřejným hodně času na úkor své rodiny a svého hospodaření a podnikání. A nakonec místo nějakého uznání se dozvídám, že jsem špatný hospodář, když nestíhám to či ono dle představ kritiků. Zastupitelskou odměnu jsem nechal od začátku posílat jako dar na účet SDH Žďár, to jako kompenzaci za to, že se kvůli časovému vytížení nemohu již účastnit brigád atd. a i to mi je teď vyčítáno.

Děkuji za pochopení všem, kdo pochopí. Těm, kdo nechápou nebo spíš nechtějí pochopit - příští rok můžete kandidovat a zkusit si to...

Pokud by někdo chtěl znát podrobnosti či celou záležitost věcně prodiskutovat, jsem všem k dispozici na e-mailu petr.meduna@tiscali.cz, telefonu: 603 833 041 nebo po domluvě i osobně.

Petr Meduna

*****************************************************

PUTOVÁNÍ K ROUBENCE
"Věnováno památce historika Karla Jiráska"

Tradiční žďárská akce putování k lesnímu prameni přilákala třicítku poutníků, kteří se sešli již po sedmnácté na krásném místě uprostřed podkrkonošských lesů. Společně minutou ticha uctili památku nedávnou zesnulého Karla Jiráska a vyslechli několik jeho dobových textů
o historii Žďáru, které sepsal do pamětnice obce. Večerní akce u bývalé školy se nesla ve znamení sousedského setkání u pivka a vynikajícího guláše, skvělých koláčků a klobás a středem pozornosti se stal oslavenec Josef Paulů z Hořeního konce. Příjemný večer a dřevěné i plynové teplo udrželo většinu návštěvníků pospolu do pozdních hodin.

Žlutých kytiček na podporu boje proti rakovině se na akci prodalo přes třicet a vybralo 1.200 korun, díky všem kteří přispěli👍

Další fota najdete....tady

Díky paní Pospíšilové a Klárce za finální úklid ve škole.

(-lj-) ***************************************************************************

Důležité je srdce a dobrá parta, říká branišovický starosta Marek Sovka.

Patří k nejmladším starostům v republice a dokazuje, že když se věci dělají srdcem, fungují. V malé obci Branišovice v Jihomoravském kraji se dlouhodobě snaží ukazovat, že tradice a folklór si musíme hýčkat. Za své nadšení si zasloužil také ocenění Laskavec. To, že pro obec dýchá, potvrzuje fakt, že obdrženou finanční odměnu plánuje využít pro její dobro.

Jako roli ve vašem životě hrají tradice? Byl jste v lásce k nim vychováván?
Součástí mého dětství byla dechovka, která u babičky zněla vždy před obědem. Od první třídy jsem chodil v kroji a vždy se těšil na veřejné akce. V tomto jsem byl takový Hujer. Když jsem dospíval, tak ale v Branišovicích nebyl o hody úplně zájem, protože docházelo ke generační obměně. Tak jsme se do toho s partou přátel opřeli a založili Branišovickou chasu. V dalších letech jsme pak přidali i masopust a pracovali na dalších akcích.

Co konkrétně pro záchranu tradičních zvyků v obci děláte?
Nyní už jako starosta pomáhám spolkům s přípravou akcí nebo organizací. Prohlubujeme senzaci tradičních krojovaných hodů tak, aby se i pro další generaci staly hody srdeční záležitostí, něčím jedinečným, co můžeme nabídnout jak okolním obcím, tak i městům. Mladí z Branišovic vidí zápal u mě i ostatních, to nadšení je v dobrém slova smyslu nakažlivé.

Co je vaším hlavním posláním ve funkci starosty?
Starosta musí spojovat, být občas nad věcí a některé záležitosti si nebrat osobně. Posláním starosty by mělo být udržovat komunitu, pokusit se problémy řešit dohodou. Pomáhá mi i dívat se na věci s odstupem, protože nic není tak horké, jak se uvaří. Určitě si myslím, že starostování je poslání a těžké řemeslo, které se člověk učí téměř celý život. Práce je různorodá, pokaždé mě překvapí něco nového. Člověk se musí smířit s tím, že ne vše jde podle plánu, a se vší pokorou se snažit improvizovat. Je to zkrátka velká životní zkušenost.

Není těžké, když se z kamaráda na malé vsi najednou stane někdo, kdo rozhoduje o veřejných penězích?
I ne se dá říct asertivně, je to o komunikaci, vysvětlování a správné argumentaci. Je potřeba říct narovinu, jaké jsou možnosti, mantinely a pravidla. Starosta nebude vždy s každým kamarád, ale kamarády musíte někdy odmítnout i v soukromém životě. Je ale potřeba říci, že na to nejsem sám, mám za sebou skvělou partu zastupitelů a zaměstnanců úřadu, která se mnou táhne za jeden provaz.

Narazil jste i na nějakou náročnou stránku starostování?
Vždy, když si myslím, že mě už nic nepřekvapí, něco to předčí. Starostování je divočina. Starostové na malých obcích jsou extrémně pracovně přetěžováni a míra odpovědnosti je veliká. Proto všichni musí být tak trochu srdcaři. Nemáme za sebou armádu úředníků a zázemí, musíme si poradit s vlastní kreativitou a týmem, který si sestavíme. Ten mám, jak už jsem zmínil, skvělý.

Jaké máte plány do budoucna, ať už se spolkem, nebo obcí?
Určitě aby se naší obci dařilo na poli dotací, od toho se celkový rozvoj odráží. Ve spolku už jsem řadovým členem, chasa má od roku 2018 nové vedení a parádně funguje. Jsem na každé akci a pomáhám jim, jak se dá. Není dobré, když vše stojí na jednom člověku, proto jsem moc rád, že se činností, které jsem v obci odstartoval, skvěle chopili jiní a dále je rozvíjí. Chtěl bych, aby se naše obec stala značkou pro dobré společenské akce, životní prostředí i občanskou vybavenost a ukázala, že i na vesnici lze budovat hezká místa.

Co jste říkal na ocenění Laskavec 2021?
Z počátku jsem tomu nechtěl věřit, přišlo mi divné, že jsem oceněný „jen“ za svoji práci. Beru to tak, že dělám to, co se ode mě očekává, a ve společnosti laskavců, kteří pečují o zraněná opuštěna zvířata, nemocné děti nebo zachraňují krajinu, jsem se cítil trochu divně. I proto jsem měl hned jasno, že finanční odměnu chci využít pro rozvoj obce. O tom, co za ně pořídíme, měli možnost rozhodnout občané.

(-lj-www.pozitivni-zpravy.cz-)

****************************************************************************

Kalendář žďárských akcí 2021

Výsledek obrázku pro kalendář